Miloslav Nohejl

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miloslav Nohejl
Miloslav Nohejl, 1944
Miloslav Nohejl, 1944
Narození26. května 1896
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. října 1974 (ve věku 78 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel
OceněníCena města Plzně (1968)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Nohejl (26. května 1896, Plzeň[1] – 25. října 1974, Plzeň) byl český spisovatel-prozaik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině úředníka státní dráhy Adolfa Nohejla a jeho manželky Anny, rozené Kudlové.[1] Otec matky Anny, Václav Kudla (1847[2]–1921), vlastnil instalatérský závod, který po jeho smrti Adolf Nohejl převzal.

Vyrostl v Plzni. V letech 1907 až 1914 studoval a maturoval na I. české reálce v Plzni. Již během středoškolských studií psal krátké beletristické prózy. Krátce studoval na Vysoké škole technické v Praze, studium přerušila první světová válka. Poprvé publikoval v plzeňském Českém deníku pod šifrou M. T. V roce 1915 se vrátil do Plzně, kde se stal městským úředníkem. Z římskokatolické církve vystoupil roku 1919.[1] První jeho povídka byla otištěna v červnu 1919 v literárním týdeníku Cesta. 17. září 1919 se oženil s Kristinou Kleinovou.[2] Po studiu na Státní knihovnické škole v Praze v letech 1921–1922 pracoval od 1. 7. 1922 v plzeňské Krajské lidové knihovně[p 1].

V roce 1927 (uváděn také rok 1922) byl přijat za člena Literární skupiny. V roce 1923 se stal členem Syndikátu českých a slovenských spisovatelů. Přispíval též do brněnského literárního časopisu Host[3], do plzeňského časopisu Pramen, do Českého deníku, Rozprav Aventina, časopisu Sever a Východ, Tvar, Lumír. Léta spolupracoval s Lidovými novinami. Ve třicátých letech spolupracoval s pražským rozhlasem.

V letech 1948 –1951 byl ředitelem Krajské lidové knihovny v Plzni. V roce 1951 byl skoro rok držen ve vyšetřovací vazbě[p 2][4] údajně z toho důvodu, že velmi pomalu a nedůsledně vyřazoval z knihovního fondu tehdy tzv. brakovou literaturu, například knihy Egona Hostovského, Uptona Sinclaira  i díla dalších významných spisovatelů. Bez vynesení rozsudku byl v září 1951 propuštěn z vězení, v listopadu také ze zaměstnání. V letech 1948 –1956 nemohl publikovat beletristické prózy. Po propuštění z práce odešel do invalidního důchodu a v roce 1956 pokračoval v literární činnosti. V únoru 1955 Nohejl ovdověl a v červnu se oženil s Martou Vildovou, pracovnicí Krajské lidové knihovny v Plzni. V roce 1956 byl přijat do Svazu československých spisovatelů, ve kterém byl až do jeho zániku v roce 1970. Opět mohl publikovat. V roce 1968 byl rehabilitován. 13. září 1968 byl v Plzni oceněn Cenou města Plzně za celoživotní literární dílo. 2. září 1970 ho postihl v Karlových Varech vážný úraz, který zapříčinil zhoršení zdravotního stavu. Zemřel v ústraní 25. října 1974 v Plzni.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Předválečné prózy Miloslava Nohejla charakterizuje vztah dvojice milenců nebo manželů, často ovlivněný dalším milostným vztahem.[5] Již v roce 1926 ocenil např. významný kritik Arne Novák povídkové knihy Dívka a sen a Vidím milence např. slovy „...Miloslav Nohejl je stylista dbalý a vkusný...někdy se mu podaří věta jemného výbrusu a vděku až nadzemského...“.[6]

Po druhé světové válce Nohejl nejprve popsal své zážitky z květnové revoluce (Holýma rukama) a pak se soustředil na prózy s faktografickým základem, věnované Plzni.

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Veliká radost (prózy, Plzeň, Karel Beníško, 1921)
  • Dívka a sen (Praha, Otakar Štorch-Marien, 1925)
  • Vidím milence (osm povídek, Vyškov, Fr. Obzina, 1925)
  • Souhlas (román, Praha, Družstevní práce, 1926)
  • Proměna' (novoroční črta, dřevoryty Josef Hodek, Plzeň, Marie Hodková, 1927)
  • Kniha se rodí (fejeton, V Plzni, Kroužek bibliofilů a přátel grafiky, 1928)
  • Ohnivý červenec (román, upravil, sedmi kresbami doprovodil a obálku a vazbu navrhl Emanuel Frinta, V Praze, Družstevní práce, 1929)
  • Dvě mužské povídky (s 2 lepty a značkou Jana Konůpka, Plzeň, Olga Škábová, 1930)
  • Deset let nerozhoduje (román, V Praze, F. Topič, 1932, L. Mazáč 1941, Kvasnička a Hampl, 1945 a Čs. spisovatel, 1970)
  • Svět nic neví (román, V Praze, Vydavatelstvo Družstevní práce, 1934)
  • Chlapci a muži (povídky, V Praze, L. Mazáč, 1941)
  • Ohnivý červenec (román, V Praze, L. Mazáč, 1941)
  • Souhlas (Román, V Praze, L. Mazáč, 1941 a E. Beaufort národní správa, 1946 )
  • Zázrak s Julií (Praha, L. Mazáč, 1941 a Alois Hynek, 1943)
  • Ohnivý červenec (román, V Novém Bydžově, V. & A. Janata, 1944 a České Budějovice, Růže, 1969)
  • Holýma rukama (s obálkou a kresbami Otakara Mrkvičky, V Praze, Nakladatelské družstvo Máje, 1946)
  • Sirény oslavují Plzeň (Román, Praha, Alois Hynek, 1948)
  • Sud se zlatým dnem (kresby Zdeněk Seydl, Praha, Československý spisovatel, 1956 a Západočeské nakladatelství, 1966)
  • Neslýchaná věc (tři povídky o „učeném“ sládku Františku Ondřeji Poupětovi, ilustroval Alois Moravec, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1957)
  • Stoletá cesta, Škoda 1859 - Závody V.I. Lenina, Plzeň 1959 (Autoři Václav Jíša a Miloslav Nohejl, Plzeň, Krajské nakladatelství, 1959)
  • Odvrácená tvář (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1964)
  • Plzeň s příchutí sladkou, hořkou i kyselou (Plzeň, Krajské nakladatelství, 1965)
  • Obraný hrozen (Praha, Československý spisovatel, 1966)
  • Škodové (Plzeň, Západočeské nakladatelství, 1968)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Většinu života strávil Miloslav Nohejl v Plzni. V roce 1945, poté, co byl dům, kde v Plzni bydlel, vybombardován, žil od dubna do srpna 1945 u rodičů na pražském Spořilově.[7] V té době žilo na Spořilově více intelektuálů a umělců, jako spisovatelé A. C. Nor, Adolf Branald a další.[8] Své zážitky z pražské květnové revoluce 1945 popsal Nohejl v knize Holýma rukama.[9]

A. C. Nor patřil mezi Nohejlovy dlouholeté přátele, jak několikrát uvedl ve vzpomínkové knize Život nebyl sen. K sedmdesátinám Miloslava Nohejla zveřejnil v Literárních novinách článek s charakteristickým názvem Dlouhá léta přátelství.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jiné zdroje uvádějí název instituce Městská lidová knihovna.
  2. ↑ Podle serveru Prostor-ad.cz byl funkce zbaven již v roce 1948. Měl být časopisem Osvětová práce napaden jako nepřítel socialismu, který liknavě vyřazoval "brakovou" literaturu.[1] Archivováno 15. 1. 2018 na Wayback Machine.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Matrika narozených, Plzeň-město, 1895-1896, snímek 326, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c NOVOTNÝ, Vladimír. Miloslav Nohejl. 1. vyd. Plzeň: Knihovna města Plzně a Miloslav Krist-ARTKRIST, 2021. 255 s. ISBN 978-80-88357-09-4. S. 10-91. 
  3. ↑ NOR, A. C. Život nebyl sen. Praha: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-068-3. S. 258–259, 264. 
  4. ↑ RYCHTAŘÍKOVÁ, Aneta. Historický vývoj Knihovny města Plzně v období 1945-1989. Plzeň, 2012 [cit. 2018-01-12]. Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Dagmar Svatková. s. 42. Dostupné online.
  5. ↑ BLAŽÍČEK, Přemysl. Miloslav Nohejl. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 547–549.
  6. ↑ Nové povídky Miloslava Nohejla. Lidové noviny. 17. 2. 1926, s. 7. Dostupné online. 
  7. ↑ Prostor/Spořilov, Osobnosti, Spisovatelé: Miloslav Nohejl. prostor-ad.cz [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  8. ↑ Prostor: Spořilov/Významné osoby. prostor-ad.cz [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  9. ↑ Prostor: Holýma rukama (ukázka). prostor-ad.cz [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-15. 
  10. ↑ Dlouhá léta přátelství. Literární noviny. 22/1944, s. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Nohejl
  • MECERODOVÁ, Lenka. Román Miloslava Nohejla Svět nic neví a jeho vztah k Dostojevského románu Zločin a trest. Brno, 2012 [cit. 2018-01-15]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kudrnáč. Dostupné online.
  • BLAŽÍČEK, Přemysl. Miloslav Nohejl. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/I. M–O. S. 547–549.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloslav_Nohejl&oldid=23698853“